Svatební dar
Jsem já to ale kráva !!!
Kdybyste to moji milí čtenáři nevěděli, jak jsem se sem dostala, tak v kufru žigulíka před 2 roky jako malé tele tzv. odstávče, kdy mne dcera mé paničky věnovala své mámě jako svatební dar !
No uznejte sami, kolik svatebních darů je takhle pěkných a originálních zároveň.
Svatba se tenkrát nakonec sice nekonala a trochu se tedy na mne pozapomnělo, ale nevadí, nic mi tu neschází, bydlím s koňmi a kozami, denně se mohu prohánět po pastvě a každá návštěva na statku míří také ke mně.
Říkají o mně, že jsem kráva, hlavně panička, když se mě snaží někam přemístit a mně se zrovna nechce. Pak se nechám vláčet na vodítku či řetězu tak dlouho, dokud jí nedojdou síly a když mě to přestane bavit, odvleču ji naopak já úplně někam jinam. Panička se děsně rozčiluje a tvrdí, že takovou krávu ještě neviděla a že jsem královna všech krav !!!
No jistě, co bych podle ní asi tak měla být jiného, vždyť jsem přece kráva a jaká ?!
